Zákaz konkurence během pracovního poměru aneb úskalí při zjišťování předmětu činnosti zaměstnavatele – sp. zn. 21 Cdo 3980/2016
Zaměstnankyně si v průběhu mateřské dovolené bez souhlasu zaměstnavatele založila masážní salon, kde poskytovala regenerační masáže. Když se o této skutečnosti dozvěděl zaměstnavatel, dal zaměstnankyni výpověď pro porušení povinnosti vyplývající z § 304 zákoníku práce, tj. zákazu souběžného výkonu výdělečné činnosti, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, bez jeho předchozího souhlasu, a to z toho důvodu, že zaměstnavatel měl v živnostenském rejstříku jako předmět podnikání zapsané „masérské, rekondiční a regenerační služby“. V obchodním rejstříku bylo však jako předmět činnosti uvedeno „praktické zubní lékařství“ – nastala tak situace, kdy se výdělečná činnost zaměstnance sice shodovala s předmětem činnosti, k jejímuž výkonu měl zaměstnavatel živnostenské oprávnění, ale kdy zaměstnavatel současně neměl tento předmět činnosti zapsaný v obchodním rejstříku. Zaměstnankyně se na základě tohoto nesouladu dovolávala neplatnosti výpovědi žalobou. Nejvyšší soud byl postaven před otázku, jak za této situace posuzovat shodnost výdělečné činnosti zaměstnance s předmětem činnosti zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 304 zákoníku práce. Ve svém rozhodnutí dovodil, že ode dne ohlášení živnosti je třeba považovat uvedenou živnost za předmět činnosti zaměstnavatele, a to bez ohledu na to, že tento předmět činnosti neměl v rozhodné době zapsán v obchodním rejstříku. Žalobu zaměstnankyně zamítl. Daný nesoulad by mohl být významný jen při posuzování otázky zavinění – zaměstnanci by nebylo možné vytýkat zaviněné porušení povinnosti, pokud by vzhledem ke svému pracovnímu zařazení o tomto porušení vědět nemohl. S přihlédnutí k tomu, že zaměstnankyně vykonávala funkci „výkonného manažera“, by tato argumentace těžko mohla být úspěšná. Nejvyšší soud současně podotkl, že porušení povinnosti dle § 304 je dáno již samotnou shodou výdělečné činnosti zaměstnance s předmětem činnosti zaměstnavatele, aniž by bylo významné, jakým způsobem, v jakém rozsahu, popř. zda vůbec zaměstnavatel svůj předmět činnosti vykonává (tyto skutečnosti však mohou být významné při posuzování intenzity porušení povinnosti). Jedním dechem pak dodává, že povinnost zaměstnance dle § 304 trvá po celou dobu pracovního poměru, tedy i po dobu důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance a v době mateřské či rodičovské dovolené.
Rozhodnutí dostupné zde
- Datum: 23. 10. 2017