Vyložení termínu „práce jiného druhu“- 21 Cdo 1573/2012

V této věci žalobce vykonával u zaměstnavatele na základě pracovního poměru práci řidiče na rozvozu zboží a dále, na základě smlouvy o vedlejší pracovní činnosti, vybíral peníze od zákazníků za dodané zboží. Žalobce se domáhal určení neplatnosti smlouvy o vedlejší pracovní činnosti, neboť výkon jeho práce v pracovním poměru se časově prolínal s činností podle smlouvy o vedlejší pracovní činnosti. Žalobce se domníval, že žalovaný touto smlouvou zakrýval přesčasovou práci, za niž vyplácel odměnu jako podíl na tržbách, nikoliv za odpracovanou dobu. Soudy nižších stupňů i Nejvyšší soud ČR s ním souhlasily. Krajský soud dovodil, že dohoda o vedlejší pracovní činnosti uzavřená mezi účastníky je neplatná, protože obchází zákon a protože dohodu o vedlejší pracovní činnosti nelze platně sjednat na práce, které jsou součástí pracovní náplně kryté pracovní smlouvou.Toto rozhodnutí potvrdil i Nejvyšší soud ČR, kdy definoval, jaké znaky musí být naplněny, aby se jednalo o práci jiného druhu. Činnosti musí mít odlišnou povahu, nepředstavovat jen doplnění stávající pracovní náplně, nesmí s pracovní činností bezprostředně souviset, nesmí být výkonem hlavní práce podmíněny a nesmí být konány v době konání jiného pracovního poměru. Pokud budou tyto podmínky splněny, tak zaměstnavatel může uzavřít se zaměstnancem vedle pracovní smlouvy i dohodu o pracovní činnosti, pokud zaměstnanec bude vykonávat práci v rozsahu nepřekračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Zaměstnavatelé by si tak měli dobře rozmyslet všechny okolnosti, za kterých se zaměstnancem uzavírají další pracovněprávní vztah, tak aby neobcházeli zákon. Obcházení zákona se totiž může zaměstnavateli výrazně prodražit, a to nejen na soudním sporu, ale především na vyplacení přesčasových hodin.

Rozhodnutí dostupné zde

< Přejít zpět