Dva kuchaři, různé peníze – 21 Cdo 3976/2013
Dva zaměstnanci pracovali u stejného zaměstnavatele jako kuchaři. Jeden pobíral mzdu ve výši 15 000 Kč měsíčně, druhý 17 000 Kč měsíčně. Zaměstnanci s nižší mzdou se tato situace nelíbila a připadalo mu, že jde o nerovné zacházení, protože dělá stejnou práci, jako jeho kolega a spolupracovník. Zažaloval proto zaměstnavatele u soudu o náhradu ušlé mzdy ve výši rozdílu mezi jeho mzdou a mzdou kolegy. Zaměstnavatel u soudů argumentoval, že neporušil zásadu „za stejnou práci stejná odměna“, protože i když oba zaměstnanci pracovali jako kuchaři, jejich práce nebyla stejná – lišily se jejich zkušenosti, vzdělání, atd. Všechny soudy se v tomto případě až vzácně shodly a přiklonily se svorně na stranu zaměstnavatele. Nejvyšší soud shrnul, že pro zaměstnavatele samozřejmě platí zásada „za stejnou práci stejná odměna“ a že tedy musí zaměstnance odměňovat rovně, pokud konají stejnou práci. Jedním dechem ale dodal, že stejná práce se neposuzuje jen podle toho, co je napsáno v pracovní smlouvě, ale je třeba se dívat na to, co který zaměstnanec skutečně dělá a v jaké kvalitě. V posuzované věci pak Nejvyšší soud zdůraznil, že lépe placený zaměstnanec dosáhl vyššího odborného vzdělání, měl delší praxi, plnil si své úkoly dlouhodobě na vyšší než požadované úrovni a dokonce na základě zvláštní dohody odborně vedl žáky. U žalujícího zaměstnance naopak Nejvyšší soud poukázal na to, že byl nejméně jednou kárán za svévolné opuštění pracoviště. Tyto všechny skutečnosti ve výsledku znamenaly, že zaměstnanci nekonali práci stejné hodnoty a nebylo tedy povinností zaměstnavatele poskytovat jim stejnou mzdu.
Rozhodnutí dostupné zde
- Datum: 06. 08. 2015
Sledujte nás na Facebooku