Důkaz kamerovým záznamem pořízeným bez svolení zaměstnance? – sp. zn. I. ÚS 3900/18

Zaměstnankyni byla dána výpověď podle § 52 písm. g) ZP z důvodu soustavného porušování povinností. Toto porušování povinností bylo v následném řízení o (ne)platnosti výpovědi prokazováno kamerovými záznamy pořízenými v supermarketu, ve kterém pracovala. Z těchto záznamů bylo zřejmé, že zaměstnankyně trávila valnou část pracovní doby v prostorách supermarketu povídáním se svými známými. Podle zaměstnankyně šlo o důkaz pořízený nezákonným způsobem, ke kterému nemělo být v řízení přihlíženo. Obecné soudy provedení důkazu připustily, přičemž zaměstnankyně následně proti tomuto postupu podala ústavní stížnost. Dle ustálené praxe je provedení podobných důkazů přípustné za situace, kdy nad právem na ochranu osobnosti člověka, jehož projev (obrazový záznam) je bez jeho souhlasu zachycen, převáží základní právo osoby, která projev dotčené osoby zachytila (v tomto případě právo na spravedlivý proces), přičemž takový zásah do práva na ochranu osobnosti nesmí být vzhledem ke konkrétním okolnostem nepřiměřený. Ústavní soud uzavřel, že v projednávaném případě k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod zaměstnankyně nedošlo.

Rozhodnutí dostupné zde

  • Datum: 19. 03. 2019

< Přejít zpět