Důchod na dosah – usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 968/17

Zaměstnavatel (základní škola) dal zaměstnanci (pedagog) výpověď z pracovního poměru, neboť ten nesplňoval požadavky stanovené zákonem o pedagogických pracovnících (neměl potřebnou kvalifikaci a nezahájil studium za účelem jejího doplnění). Obecné soudy dovodily neplatnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy, jelikož zaměstnanci v době ukončení pracovního poměru zbývalo pouze 17 měsíců do vzniku nároku na starobní důchod. Zaměstnavatel namítal, že postupoval striktně podle zákona a že pokud by byl nucen zaměstnance nadále zaměstnávat, dostal by se do rozporu se zákonem. Ústavní soud dal nicméně za pravdu obecným soudům, přičemž uvedl, že zaměstnavatel, jelikož ukončil se zaměstnancem pracovní poměr v té fázi jeho produktivního života, ve které je vzhledem k blížícímu se datu vzniku nároku na starobní důchod nejobtížnější najít si ještě novou práci, skutečně jednal v rozporu s dobrými mravy (a to i přesto, že jinak byly splněny všechny předpoklady pro dání výpovědi ze strany zaměstnavatele). Ačkoliv toto rozhodnutí může mít v praxi dalekosáhlé následky, vyvstává v souvislosti s ním víc otázek než odpovědí. Není zatím vůbec zřejmé, jak blízko k nároku na důchod musí zaměstnanec mít, aby rozvázání pracovního poměru s ním bylo v rozporu s dobrými mravy. Otázkou zůstává i do jaké míry se tyto závěry analogicky uplatní u jiných výpovědních důvodů. Nezbývá tedy než počkat, co v tomto směru přinese další vývoj. Zaměstnavatel (základní škola) dal zaměstnanci (pedagog) výpověď z pracovního poměru, neboť ten nesplňoval požadavky stanovené zákonem o pedagogických pracovnících (neměl potřebnou kvalifikaci a nezahájil studium za účelem jejího doplnění). Obecné soudy dovodily neplatnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy, jelikož zaměstnanci v době ukončení pracovního poměru zbývalo pouze 17 měsíců do vzniku nároku na starobní důchod. Zaměstnavatel namítal, že postupoval striktně podle zákona a že pokud by byl nucen zaměstnance nadále zaměstnávat, dostal by se do rozporu se zákonem. Ústavní soud dal nicméně za pravdu obecným soudům, přičemž uvedl, že zaměstnavatel, jelikož ukončil se zaměstnancem pracovní poměr v té fázi jeho produktivního života, ve které je vzhledem k blížícímu se datu vzniku nároku na starobní důchod nejobtížnější najít si ještě novou práci, skutečně jednal v rozporu s dobrými mravy (a to i přesto, že jinak byly splněny všechny předpoklady pro dání výpovědi ze strany zaměstnavatele). Ačkoliv toto rozhodnutí může mít v praxi dalekosáhlé následky, vyvstává v souvislosti s ním víc otázek než odpovědí. Není zatím vůbec zřejmé, jak blízko k nároku na důchod musí zaměstnanec mít, aby rozvázání pracovního poměru s ním bylo v rozporu s dobrými mravy. Otázkou zůstává i do jaké míry se tyto závěry analogicky uplatní u jiných výpovědních důvodů. Nezbývá tedy než počkat, co v tomto směru přinese další vývoj.

Rozhodnutí dostupné zde

  • Datum: 22. 10. 2019

< Přejít zpět