Dočasná pracovní neschopnost není pokračováním v práci ve smyslu zákoníku práce – sp. zn. 21 Cdo 4683/2017
Zaměstnankyně se den před vypršením pracovní smlouvy na dobu určitou stala dočasně pracovně neschopnou z důvodu rizikového těhotenství. Přestože dopisem trvala na dalším zaměstnávání, zaměstnavatel jí sdělil, že pracovní poměr skončí uplynutím doby určité a že na jejím dalším zaměstnávání nemá zájem. Zaměstnankyně se následně domáhala, aby bylo určeno, že její pracovní poměr trvá, postup zaměstnavatele přitom pokládala za jednání v rozporu se zákonem i s dobrými mravy. Z hlediska nemocenského pojištění se totiž dočasná pracovní neschopnost považuje za fikci výkonu práce. Zaměstnankyně tak podle svých slov měla spadat pod ustanovení § 65 odst. 2 zákoníku práce, podle kterého se pracovní poměr na dobu určitou mění v pracovní poměr na dobu neurčitou v případě, že zaměstnanec po vypršení sjednané doby pokračuje s vědomím zaměstnavatele v práci. Nejvyšší soud však dovolání zaměstnankyně zamítl a uvedl, že uvedená fikce výkonu práce se na rozdíl od zákonné úpravy nemocenského pojištění při výkladu ustanovení § 65 odst. 2 zákoníku práce nepoužije. Dle účelu sledovaného zákoníkem práce totiž musí zaměstnavatel zaměstnanci přidělovat sjednaný druh práce a zaměstnanec musí tuto práci skutečně vykonávat. Pokračováním v práci dle § 65 odst. 2 zákoníku práce je tedy třeba rozumět pouze faktický výkon práce a dočasná pracovní neschopnost pod toto ustanovení nenáleží. Nejvyšší soud dále rozhodl, že újma vzniklá zaměstnankyni byla pouhým vedlejším následkem zákonem uznaného skončení pracovního poměru uplynutím sjednané doby. V souladu se svojí předchozí judikaturou v této souvislosti uvedl, že chování směřující k zákonem předpokládanému výsledku není zneužitím výkonu práva, a tedy ani jednáním v rozporu s dobrými mravy.
Rozhodnutí dostupné zde
- Datum: 02. 08. 2018