Úplatky a podplacení – stručný průvodce některými zahraničními Anti-bribery a Anti-corruption předpisy a jejich srovnání s českou právní úpravou

V rámci mezinárodního obchodního styku se často setkáváme s problematikou Anti-bribery či Anti-corruption laws, zejména v souvislosti s uzavíráním smluv, kde se smluvní strany zavazují je dodržovat či prohlašují, že splňují jejich požadavky.

Připravili jsme pro Vás tedy krátké shrnutí nejčastěji citovaných pramenů v této oblasti – britského Bribery Act 2010, FCPA ze Spojených států a Úmluvy o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích přijaté na platformě OECD. Na konci článku naleznete také srovnání těchto předpisů s českou právní úpravou.

United States Foreign Corrupt Practices Act (FCPA)

Podstatou tohoto zákona je zákaz podplácení zahraničních úředních osob mimo území USA pro občany, společnosti se sídlem v USA a některé zahraniční emitenty cenných papírů. Stejná pravidla se aplikují také na zahraniční osoby, které se v době tohoto jednání nachází v USA.

Za úplatek jsou považovány i nepřímé úplatky, tj. poskytnutí úplatku třetí osobě, která poté bude působit na úřední osobu nebo jí předá část platby. Nepřímo podplácející osoba však musí vědět, nebo alespoň být srozuměna s tím, že k trestné činnosti dojde. Kvůli možnosti nepřímého podplacení např. i skrze smluvní partnery si společnosti nechávají dělat rozsáhlé kontroly, prověrky spolupracujících osob, due diligence nebo zahrnují do interních přepisů vlastní protiúplatkovou politiku.

Zcela legální jsou však platby zahraničním úředním osobám, které mají uspíšit nebo pojistit jejich rozhodnutí, aniž by ho ovlivnily. Existuje tak rozsáhlá šedá zóna pro spekulace, kdy se o úplatek jedná a kdy nikoli.

Prezident Spojených států Donald Trump se opakovaně vyjádřil ve smyslu, že je nespravedlivé, aby americké společnosti nemohly uplácet zahraniční veřejné činitele, když jde o obchod, a usiloval o zrušení tohoto zákona.

Oficiální shrnutí k nalezení zde. Originální znění zde.

UK Bribery Act 2010

Jedná se o trestněprávní předpis, který nahrazuje dosavadní common law úpravu a je označován za „nejpřísnější protikorupční zákon na světě“. Lze podle něj uložit trest odnětí svobody až na 10 let a v některých případech také pokutu v neomezené výši. Originální znění zde.

Obsahuje trestné činy obdobné jako česká úprava – přijetí úplatku a podplacení. Okruh osob, vůči kterým se lze podplacení dopustit, je ale širší – kromě osob vykovávající veřejnou funkci a podnikatelů zahrnuje i zaměstnance (činnost osoby v rámci jejího zaměstnání) a nepodnikatelská sdružení osob. Zajímavé je, že posouzení, zda došlo v důsledku úplatku k porušení povinnosti při výkonu funkce, je prováděno podle toho, co by bylo možné očekávat od osoby vykonávající obdobnou funkci ve Velké Británii. Místní zvyklosti jiných států se výslovně nepoužijí, pokud nejsou zakotveny v psaném právu.

Podplácení zahraničních úředních osob je zakázáno přímo i nepřímo, ale kromě osob vykonávající veřejnou funkci pro jiný stát jsou úředními osobami i zástupci mezinárodních vládních organizací. Postižena bude v tomto případě pouze osoba podplácející, nikoli zahraniční úředník.

Novinkou oproti předchozí úpravě je článek 7, který upravuje odpovědnost právnických osob za nezabránění úplatkářství. Odpovědnou může být nejen právnická osoba, ale zároveň i její zaměstnanci, zástupci a jiné osoby, jejichž jednání je přičitatelné takové právnické osobě. Článek 7 se aplikuje na všechny právnické osoby, které se zapojují do obchodních aktivit na území Velké Británie. Je tedy možné, že německá společnost, která má pobočku v Londýně a poskytne úplatek ve Španělsku, bude podléhat tomuto zákonu.

Odpovědnost právnické osoby je objektivní; nemusí být dokázán vliv úplatku na jakoukoli činnost či rozhodnutí. Vyvinění je možné, pokud je prokázáno, že společnost aplikovala v době poskytnutí úplatku přiměřené postupy určené k tomu, aby zabránily osobám s ní spojeným v takovém jednání. Důkazní břemeno ohledně implementace vnitřní dokumentace v tomto případě nese dotčená společnost.

Jak by měly protikorupční postupy vypadat, je popsáno v příručkách vydaných Ministerstvem spravedlnosti Velké Británie, které lze nalézt zde.

Jedinou výjimkou ze zákazu podplácení podle tohoto zákona jsou operace tajných služeb a armády.

OECD Anti-Bribery Convention

Jedná se o úmluvu uzavřenou v rámci pracovní skupiny proti korupci při OECD. Smluvními stranami jsou všechny členské státy OECD (je jich 37, včetně České republiky), Argentina, Brazílie, Bulharsko, Kostarika, Peru, Rusko a Jihoafrická republika.

Participující strany se zavázaly přijmout zákony trestněprávně postihující poskytování úplatků osobám zastávajícím veřejné funkce jiného státu, a to jak fyzickými, tak právnickými osobami. Úmluva obsahuje i ustanovení o extradici pachatelů, nevztahuje se však na postihování přijetí úplatku. OECD nemá prostředky k vymáhání jejího dodržování, ale monitoruje situaci v jednotlivých státech za pomoci pracovní skupiny.

V roce 2009 byla přijata doporučení aktualizující tuto úmluva, další aktualizace by měla nabýt účinnosti v letošním roce.

Úmluva a související dokumenty jsou k dispozici zde.

Srovnání s českou právní úpravou

V českém prostředí problematiku podplácení a přijímání úplatků upravuje trestní zákoník, jehož působnost je jak teritoriální (ve vztahu k celému území ČR), tak personální (občané ČR jsou postižitelní podle českého práva i v případě, že trestný čin spáchají v zahraničí). Pokud je tedy úplatek poskytnut českým občanem osobě v zahraničí, jedná se o trestný čin. Stejně tak pokud je úplatek poskytnut zahraniční osobou v České republice, půjde o trestný čin.

Jednání, které zakazují oba zahraniční předpisy, je v podstatě totožné se skutkovou podstatou trestných činů podplacení (§ 332) a nepřímé úplatkářství (§ 333). Trestní zákoník definuje úplatek jako jakoukoli neoprávněnou výhodu, nikoli jen peněžní. Trestný čin podplacení lze navíc spáchat nejen vůči úřední osobě, ale také v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného (§ 332 alinea 2).

Podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se obou trestných činů může dopustit i právnická osoba, za splnění podmínek trestní odpovědnosti právnických osob. Obdobně jako britská úprava obsahuje i český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob možnost vyvinění právnické osoby, a to v případě, že vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila (§8 odst. 5). Důkazní břemeno však v souladu se zásadami trestního procesu nesou orgány činné v trestním řízení, nikoli právnická osoba.

Datum: 22. 07. 2020

< Přejít zpět