Rozhodnutí velkého senátu k otázce, jak pohlížet na pracovní smlouvy s členy statutárního orgánu

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ze dne 11.04.2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017

Nejvyšší soud v tomto zásadním rozhodnutí, které bylo přijato ve velkém senátu, ukázalo směr, kterým se bude ubírat judikatura tzv. souběhů. Klíčovým zjištěním Nejvyššího soudu je, že smlouvy uzavřené s členy statutárních orgánů, které jsou pracovní či uzavřeny podle zákoníku práce, nemusí být automaticky neplatné, jak tomu dovozovala předchozí judikatura senátu č. 21 Nejvyššího soudu. Naopak, Nejvyšší soud zastává nově názor, že pokud člen statutárního orgánu společnosti uzavře se společností pracovní smlouvu, nelze ji považovat za neplatnou z tohoto důvodu. Nicméně druhým dechem Nejvyšší soud dodává, že uzavřením pracovní smlouvy s členem statutárního orgánu nevznikne pracovní poměr ve smyslu zákoníku práce.

Pro praxi má tento závěr Nejvyššího soudu důsledky zejména co do právní jistoty členů statutárních orgánů a společností, kdy pokud smlouva (pracovní) byla řádně uzavřena a schválena valnou hromadou společnosti (resp. jediným společníkem), je smlouva a odměna z ní vyplácena platná. Nevzniká však pracovní poměr a současně, v souladu se specifickým postavením členů statutárního orgánu, Nejvyšší soud dovodil, že před smluvním ujednáním budou mít vždy přednost kogentní ujednání zákona o obchodních korporacích, který se na vztah mezi členem statutárního orgánu a společností uplatní v prvé řadě. Ustanovení zákona o obchodních korporacích proto dle Nejvyššího soudu budou mít přednost také před zákoníkem práce.

Nicméně i přes tento pozitivní vývoj, co do právní jistoty pro obě strany, lze doporučit i nadále s členy statutárních a jiných orgánů společnosti uzavírat smlouvy o výkonu funkce podle zákona o obchodních korporacích, neboť pouze tento právní režim může zajistit pro smluvní strany jistotu v jejich právních vztazích a souvisejících právech a povinnostech.

Rozhodnutí dostupné zde

< Přejít zpět