Pracovněprávní přednáška z cyklu Prague Summer School 2015 v Randls Training

V rámci letošního ročníku vzdělávacího programu Prague Summer School on International Business Transactions měli čínští studenti a studentky možnost přijít si poslechnout přednášku Nataši Randlové na téma „Základy evropského prácovního práva“ do prostor vzdělávacího centra Randls Training. Přibližně 30 budoucích čínských právníků tak zasedlo do lavic v naší přednáškové místnosti a prošlo rychlokurzem na základní evropské pracovněprávní směrnice a nařízení, na nichž stojí národní právní systémy jednotlivých členských států.Více fotografií z přednášky si můžete prohlédnout na stránkách Randls Training.

Distribuce zboží s ochrannou známkou později zrušenou a správní trestání

Nejvyšší správní soud, 10 As 157/2014-39 ze dne 11.12.2014

Celní úřad provedl kontrolu ve skladu, ve kterém bylo zadrženo zboží žalobce – energetické drinky – označené ochrannou známkou ve znění „DURACELL“. V době provádění celní kontroly byly u Úřadu průmyslového vlastnictví platně zapsány slovně identické ochranné známky výrobce baterií Duracell i uvedená ochranná známka žalobce, kterou byly označeny jeho energetické drinky. U Úřadu průmyslového vlastnictví („Úřad“) se ale vedlo řízení o to, že ochranná známka pro energetické drinky je neplatná. Celní úřad vyčkal na skončení řízení, které dopadlo tak, že Úřad prohlásil ochrannou známku žalobce za neplatnou s účinky zpětně ke dni jejího zapsání. Poté celní úřad žalobci uložil pokutu za správní delikt, který měl spočívat v tom, že žalobce skladoval zboží, které bylo padělkem, s úmyslem je prodat.Žalobce se proti rozhodnutí celního úřadu bránil prostředky ve správním řízení a i u Městského soudu v Praze, nicméně nebyl úspěšný. Proto se obrátil s kasační stížností na Nejvyšší správní soud s argumentací, že v době, kdy celní úřad prováděl kontrolu, se žalobce nedopustil žádného správního deliktu. Poukazoval na skutečnost, že v okamžiku celní kontroly byly u Úřadu platně zapsány obě ochranné známky, a žalobce tedy zboží hodlal prodávat v dobré víře v platnost své ochranné známky. Nejvyšší správní soud se s argumentací žalobce ztotožnil, přičemž také poukázal na skutečnost, že je v rozporu s právní jistotou účastníků a ústavním zákazem retroaktivity při trestání, pokud byla žalobci uložena sankce proto, že jeho řádně zapsaná ochranná známka byla později zrušena (ačkoliv se zpětnými účinky). I z těchto důvodu Nejvyšší správní soud zrušil všechna předcházející rozhodnutí a vrátil řízení zpět celnímu úřadu.Závěrem lze shrnout, že Nejvyšší správní soud rozumně vysvětlil, že společnosti distribuující či prodávající zboží s řádně zapsanou ochrannou známkou nemůžou být za toto své jednání po dobu platnosti ochranné známky trestány jen proto, že příslušná ochranná známka byla později zrušena.

Rozhodnutí najdete zde.

Kontroly alkoholu na pracovišti aneb Musím si dýchnout?

Je nenošení stejnokroje porušením povinností? – 21 Cdo 2930/2014

Zaměstnanec pracoval jako řidič tramvaje. Zaměstnavatel mu opakovaně vytýkal drobnější nedostatky v jeho práci a porušování povinností, až se jich nasbíralo dostatek a zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí pro soustavné méně závažné porušování povinností. Jednou z výtek bylo to, že zaměstnanec nenosil do práce předepsaný stejnokroj řidiče tramvaje. Zaměstnanec se proti výpovědi bránil, ale u obecných soudů nebyl úspěšný. Poměrně nečekaně však uspěl až u Nejvyššího soudu. Ten totiž uvedl, že žádný právní předpis řidiči nestanovil povinnost nosit stejnokroj, a šel ještě dále, když dovodil, že takovou povinnost nesmí stanovit ani pracovní řád, protože ten pouze rozvádí povinnosti dané zákoníkem práce, a pod ně nelze nošení stejnokroje „napasovat“. Z tohoto důvodu nemohlo být nenošení stejnokroje porušováním povinností ze strany zaměstnance. Nejvyšší soud nicméně uvedl alespoň to, že požadavek na nošení stejnokroje by mohl být brán jako požadavek zaměstnavatele pro řádný výkon práce a jeho neplnění by tedy mohlo být výpovědním důvodem, nicméně jiným, než využil zaměstnavatel v dané věci.

Rozhodnutí dostupné zde

Má společník s.r.o. (otec jednatele) zákaz hlasovat o odvolání jednatele z funkce?

Nejvyšší soud České republiky, 29 Cdo 3387/2013 ze dne 27.11.2014

Na valné hromadě společnosti s ručením omezeným měl být odvolán jednatel z funkce pro porušení jeho povinnosti plynoucí ze smlouvy o výkonu funkce. Společnost měla tři společníky, společníka A (odvolávaného jednatele společnosti), společníka B (otce jednatele společnosti) a společníka C. Dle společenské smlouvy bylo potřeba k rozhodování hlasy všech společníků. Na valné hromadě společnosti byli přítomni společníci B a C. Nicméně dle zákona (tehdy platného obchodního zákoníku i současného zákona o obchodních korporacích) se k hlasům společníka A v této věci nepřihlíží, proto jeho účast nebyla na valné hromadě nezbytná. Společník C však na valné hromadě vyloučil z hlasování o odvolání jednatele i společníka B s poukazem na to, že je osobou blízkou jednateli a jedná s ním tedy ve shodě, a proto se ani k jeho hlasům nepřihlíží. Posléze jednatele sám odvolal. Jednatel se svým odvoláním nesouhlasil, a domáhal se proto ochrany soudní cestou.Soud prvního stupně i odvolací prohlásily usnesení valné hromady o odvolání jednatele za neplatné pro rozpor se společenskou smlouvou a zákonem. Společník C s tím nesouhlasil a podal dovolání k Nejvyššímu soudu, které odůvodnil poukazem na právní úpravu akciových společností (podle které by dle názoru společníka C společník B nebyl oprávněn na valné hromadě hlasovat) a dovozoval, že se má tato úprava obdobně použít i na společnost s ručením omezeným.Nejvyšší soud však potvrdil rozhodnutí obou soudů jako věcně správná. Upozornil zejména na skutečnost, že zákaz výkonu hlasovacího práva na valné hromadě je významným zásahem do práv společníků, a proto je potřeba zákon vykládat spíše úžeji a nerozšiřovat zákonné důvody o další. Proto také dovodil, že obchodní zákoník (a v současnosti i zákon o obchodních korporacích) nezakazuje, aby společník hlasoval o odvolání osoby blízké z funkce jednatele.

Rozhodnutí najdete zde.

Zástup za ženu na mateřské a rodičovské dovolené

Je velký počet dotazů akcionáře šikanózním výkonem práva?

Forma plné moci k založení s.r.o.

Nejvyšší soud České republiky, 29 Cdo 3919/2014 ze dne 27.11.2014

Nejvyšší soud se poprvé zabýval výkladem nového zákona o obchodních korporacích a nového občanského zákoníku, a to v důležitém rozhodnutí zabývajícím se formou plné moci udělené pro účely založení společnosti s ručením omezeným. V tomto konkrétním případě obdržel advokát od klienta plnou moc k založení společnosti s ručením omezeným s úředně ověřeným podpisem (což v dosavadní praxi před rekodifikací dostačovalo), a na základě této plné moci posléze založil společnost zakladatelskou listinou ve formě notářského zápisu.Nicméně rejstříkový i odvolací soud odmítl takto založenou společnost zapsat do obchodního rejstříku s poukazem na ustanovení nového občanského zákoníku, které zjednodušeně řečeno říká, že pro sepsání notářského zápisu je potřeba plná moc udělená opět ve formě notářského zápisu. Oba soudy dovodily, že udělená plná moc je z tohoto pohledu neplatná. Zakladatel se s tímto názorem neztotožnil a podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který tuto otázku posoudil velmi rozumně a dovodil, že plná moc není neplatná, i když nebyla udělena ve formě notářského zápisu, neboť bylo zcela zřejmé, kdo (která osoba) tuto plnou moc udělil. Současně také vyjasnil, že plná moc udělená k založení společnosti s ručením omezeným patří mezi jednání, která se týkají založení obchodní korporace, a na která se zejména vztahují speciální ustanovení zákona o obchodních korporacích.Jelikož Nejvyšší soud v tomto případě shledal, že plná moc nebyla neplatná, lze na základě tohoto závěru vycházet z předpokladu, že stávající zavedená praxe, kdy pro veškerá jednání související se změnami v obchodních korporacích ve formě notářského zápisu postačuje plná moc s úředně ověřeným podpisem, bude fungovat i nadále.

Rozhodnutí najdete zde.

Jak moc musíme pracovat přesčas?

Musí zaměstnanec hlásit, že byl odsouzen pro trestnou činnost? – 21 Cdo 2005/2014

Zaměstnanec byl u zaměstnavatele zaměstnán jako manažer jazzového klubu, než jeho pracovní poměr skončil okamžitým zrušením. Zaměstnavatele totiž (kromě jiného) rozlítilo, že mu zaměstnanec při výběrovém řízení zatajil, že byl dříve odsouzen za majetkovou trestnou činnost, a uvedl, že pracovní smlouvu proto uzavřel omylem – což by bylo důvodem její neplatnosti. Aby ale nebylo vše tak jednoduché, ukázalo se, že zaměstnanec sice v minulosti odsouzen byl, ale v době výběrového řízení bylo odsouzení již „zahlazeno“, a tedy se ve výpisu v trestním rejstříku neukazovalo.Ve sporu před obecnými soudy uspěl zaměstnanec a zaměstnavatel se proto obrátil na Nejvyšší soud s otázkou, zda mohla být pracovní smlouva z výše popsaného důvodu neplatná pro omyl. Nejvyšší soud se ale rovněž přiklonil na stranu zaměstnance, když uvedl, že účelem zahlazení odsouzení je, aby odsouzenému, který vykonal svůj trest a již další trestnou činnost nepáchá, neznepříjemňovalo dřívější odsouzení další profesní i soukromý život. Aby bylo tohoto účelu dosaženo, nezobrazují se zahlazená odsouzení ve výpisu z trestního rejstříku a ani zaměstnanec-uchazeč se o nich při přijímacím pohovoru nemusí zmiňovat. Z toho také plyne, že zaměstnanec-uchazeč nemohl svým jednáním zaměstnavatele uvést v omyl a pracovní smlouva tedy nebyla z tohoto důvodu neplatná.

Rozhodnutí dostupné zde

Minimální mzda v Německu

Právní prostor / Ve svém článku se autoři Nataša Randlová a Tomáš Neuvirt věnují problematice minimální mzdy ve spolkové republice Německo, která zde platí od 1. 1. 2015. Meritem článku je zejména dopad minimální mzdy na cizí zaměstnance a zaměstnavatele, kterých se nová úprava dotýká také.

Lze ve zkušební době využít okamžité zrušení pracovního poměru?

Dělat strojvedoucího pro konkurenci se nevyplácí – 21 Cdo 1132/2014

Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele jako strojvedoucí. Zároveň ale začal pracovat na pozici strojvedoucího i pro konkurenčního dopravce a za 2 měsíce takto odpracoval bez vědomí zaměstnavatele více než 170 hodin. Když se to zaměstnavatel dozvěděl, okamžitě se zaměstnancem zrušil pracovní poměr, protože zaměstnanec výkonem práce strojvedoucího vykonával konkurenční výdělečnou činnost. Zaměstnanec se bránil u soudů a namítal, že si přece nekoupil lokomotivu a vagóny a nezačal převážet náklad, ale že skutečně jen řídí cizí lokomotivu, čímž se konkurence nedopustil. Soudy obou stupňů se přiklonily na stranu zaměstnavatele a za pravdu jim dal i Nejvyšší soud. Vysvětlil totiž, že pro posouzení, zda zaměstnanec vykonává konkurenční výdělečnou činnost, nehraje roli, co za práci zaměstnanec dělá, ale že se překrývá předmět činnosti zaměstnavatele a druhé společnosti, pro kterou zaměstnanec pracuje. Nejvyšší soud se přiklonil na stranu obecných soudů i při hodnocení intenzity porušení, protože potvrdil, že s přihlédnutím k době, po kterou zaměstnanec pro konkurenci pracoval, a k pozici zaměstnance a případným důsledkům (například únava ze dvou zaměstnání a tím zvýšené riziko nehody či havárie vlaku), bylo okamžité zrušení pracovního poměru zcela na místě.

Rozhodnutí dostupné zde

Není pro nás práce, co dál?

Business Bulletin č. 4/2015

V tomto čísle Business Bulletinu Vám přinášíme zajímavé právní novinky ze závěru roku 2015 a zaměřujeme se zejména na vládní návrh nového zákona o veřejných zakázkách z října 2015, který má za cíl transpozici Evropských směrnic v oblasti zadávání veřejných zakázek a již typicky větší transparentnost při zadávání a realizaci veřejných zakázek. Dále upozorňujeme na novelu zákona o účetnictví, který zavádí kategorizaci účetních jednotek a znovu povoluje některým subjektům využívání jednoduchého účetnictví. Informujeme také o nařízení vlády vymezujícím běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu. V sekci nové judikatury přinášíme rozhodnutí, ve kterých soud řešil způsob jednání společnosti vůči zaměstnancům, péči řádného hospodáře a odpovědnost jednatele za škodu a povinnost Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví zveřejnit některé technické normy. Závěrem, jako tip, zmiňujeme novinky v nabídce služeb katastrálního úřadu.

Randl Partners oceněni jako Best Immigration Law Firm 2015

Stejně jako v loňském roce, také letos udělil prestižní britský magazín Acquisition International advokátní kanceláři Randl Partners ocenění Best Immigration Law Firm 2015 pro Českou republiku, a to v rámci hodnocení 2015 Global Mobility & Immigration Awards. Pořadí bylo vyhodnoceno na základě hlasování čtenářů magazínu, partnerských společností a odborné poroty. Ceny jsou udělovány společnostem, které jsou opravdovými experty ve svých oblastech. Jednotliví účastníci jsou nominováni do hodnocení na základě doporučení jejich klientů.